Výrazy na fotografiích – jak se tvářit na fotkách

Snad každý z nás si nechal někdy dělat portrétní fotografie do různých dokladů a průkazek, fotorámečků na stůl či obraz na zeď. V poslední době mi do fotoateliéru v Brně chodí velká část lidí, kteří chtějí udělat fotografie do životopisu (foto CV) nebo profilové fotografie na sociální sítě. A vždy řešíme stejnou věc – jaký výraz.

 

Začneme úplně u těch nejmenších, výraz miminek na fotografiích. Zde asi moc možností nemáme. Pokud se miminku bude chtít smát, tak se bude na fotce usmívat. Pokud bude mít špatnou náladu, tak prostě úsměv nevyčarujeme, ani když se na hlavu postavíme. Každopádně pokud je v dobré náladě, stačí se na něj výrazně usmát, přidat k tomu pás slůvek či zvuků a můžeme doplnit dotekem prstu na nos miminka a většinou máme úsměv na světě, byt jen na pár sekund. Všeobecně ale u miminek platí, že jsou krásná i zamračená, dokonce i když pláčou nebo spinkají, tak mnohdy fotka vyjde pěkně. Pokud chceme přilákat pozornost miminka, mnohdy postačí udělat výraznější zvuk, který miminko zaujme a podívá se směrem, odkud zvuk vychází. Jako zvuk může být kupříkladu pískání hračky. Mně se osvědčilo prosté zadupání.

Daleko náročnější je focení dětí ve věku od 1 roku do cca 3 let. Zde platí pravidlo, že děti vydrží focení jen pár minut a pak je to již nebaví a je těžké udržet jejich pozornost a spolupráci. Tedy na vše je málo času, byť i zde se najdou výjimky a mám zkušenost, že dítě prvních 5 min vůbec nespolupracovalo, ale následně se našlo řešení a holčička vydržela celé 2 hodiny focení. Zde většinou už na fotce potřebujeme mít nejlépe úsměv dítěte, nebo alespoň udržet pohled do foťáku. Bohužel často tohle dětí absolutně nezajímá, a pokud se vysloveně nestydí a nepohnou z místa, tak se hned otočí a dívají jinam, začnou poštuchovat nebo se seberou a prostě odejdou. Případně začnou plakat. Zde platí, že nesmíme dítě do ničeho tlačit, ale musíme vždy najít způsob, který se mu bude líbit. Kupříkladu na jednom z posledních focení nám malá holčička zprvu nechtěla vůbec spolupracovat a nechtěla ani zůstat s rodiči na scéně. Začala plakat. Tak jsme ji nechali volně se pohybovat v atelieru s maminkou. Postupně oba rodiče i s její sestřičkou začali fotit a holčička, která zprvu vůbec focení nechtěla, tak sama přišla a sedla si k mamince. Občas jsem ji ukázal fotku na foťáku, kde se viděla a najednou bylo vše v pořádku. Tedy u malých dětí nejvíce chceme výraz úsměvu či alespoň se dívat do fotoaparátu. Zde bych ale doporučil nebát se nechat si kupříkladu dítě volně hrát, nejlépe vsedě na zemi, a vystihnout momenty a vyfotit celou scénu. Uvidíte, že i takové fotografie jsou krásné. Stejně tak se mohou v případě focené více dětí podívat na sebe, pohladit se apod. Zde hodně pomůže opět někdo z rodičů, kteří můžou být poblíž dítěte a jen při zmáčknutí spouště foťáku se na pár sekund oddálí. Ještě se mi dobře osvědčilo, když při focení dětí nestojí rodiče různě kolem, ale když stojí nejlépe za fotografem. Vždy jsou pro dítě totiž tím dominantním pro vnímání a poslouchání, a pokud stojí 2 metry vlevo a začnou na dítě mluvit, otočí hlavičku a pohled na ně a zase jej musíte přesvědčit, ať se dívá na vás.

Fotografie na doklady zpravidla užívá výrazu neemočního, tedy přirozeného. Je možné vložit i mimický úsměv. Zde tedy není potřeba nějaké přetvářky či nuceného výrazu. Většinou takovou fotografii vám udělají již na příslušném místě, kde o doklady žádáte. Tyto fotografie jsou bez retuší a tedy přirozené. Pokud se jedná o fotografie na průkazky a různé identifikační karty, je možné je zhotovit v mém ateliéru, kde se již připouští mírná retuš fotografie.

Oproti dokladovým fotografiím jsou fota do životopisu (CV fotografie) trošku jiné, byť na první pohled si to člověk ani neuvědomí. Podle této fotografie si udělá osoba, která váš životopis hodnotí, první vizuální dojem. Podle kvality zpracování dáváte najevo, jak moc o danou pozici stojíte. Pokud pošlete na pozici Obchodního ředitele fotku vyhotovenou doma u skříně, asi bude působit dojmem, že jste celý životopis nedotáhl do detailu a nestálo vám zato zajistit odpovídající foto. Druhá a velmi důležitá věc je fotografii velmi neupravovat, ať z fotografie nevypadáte jako model/modelka s dokonalou pletí a na pohovor pak přijde úplně někdo jiný. Zde platí pravidlo „retuše ano, ale jen přiměřené a decentní k vyrovnání nedostatků při focení nebo v danou chvíli vzniklých na pleti či účesu. Také je neméně důležité zvolit vhodné oblečení. A poslední a velmi zásadní věcí je výraz v tváři. Pokud zvolíte na fotografii na pozice vychovatelka v mateřské školce přísný a zamračený výraz, nebude to asi tak vhodné, jako když bude z fotografie vyzařovat paní s mírným úsměvem. Naopak na post vysoce postavených míst, kde je důležitý respekt, dominantnost, rozhodnost a řídící schopnosti by se asi nehodila fotografie s velkým úsměvem. Je tedy potřeba i tuto okolnost k dané pozici velmi zvážit. Je pravidlo, že raději vyberete člověka příjemného, v pohodě, milého a energického, čemuž odpovídá mimický úsměv či drobný úsměv v tváři. Dále už dnes není úplně pravidlo, že vždy musí být fotografie pouze hlavy, ale fotí se po pas či postava po kolena. Záleží opět, jak velikou fotografii můžete vložit do životopisu, případně jestli lze dát více fotografií. Mějte na paměti, že první si každý prohlédne fotografii a až následně si čte písmenka.